Jestli jsem v tenhle životní etapě šťastný... Nejsem.
Tahle životní etapa mi na jednu stranu ukazuje, že jsem schopný rozlišit od sebe práci a osobní život, protože se práci dokážu věnovat navzdory tomu, co se mi děje v osobním životě. Ten za moc nestojí.
Nebudu si zbytečně nevěřit. Vím, že jsem hezký, chytrý, cílevědomý. Na druhou stranu se tohle ukazuje jako nevhodná kombinace pro lidi, které potkávám, kteří tohle vycítí a většinou mě jen citově vysají a jdou pryč, aby mohli citově vysávat jiné lidi, protože v sobě city vůbec nemají. Na to jsem bohužel hodně citlivý. Kvůli tomu jsem začal kouřit, na což pyšný nejsem, ale zároveň vím, že až se tohle nějak stabilizuje, tak toho budu schopný nechat.
Životní etapu, kdy se momentálně necítím absolutně šťastný, bych časově ohraničil, že začala vloni asi v květnu a trvá doteď, dostávám pouze jednu ránu za druhou. Vždycky potkám člověka, který mi otevře srdce, já tomu uvěřím, zažívám měsíc, dva, naprostého štěstí..a pak to najednou zmizí, objeví se z druhé strany pouze jedna pochybnost za druhou a všechno je pryč a já se rodím na svět opět s nepochopením a pouze s další špatnou zkušeností. Není to póza, není to žádost o porozumění od nezainteresovaných lidí, je to čisté nepochopení, proč se tohle děje pořád jenom mně.
